expediceTATRY

Po včerejším odpočinku jsme opět dokonale nažhaveni a zvědavi co nás dnes čeká, jestli bezpečně zdoláme náš dnešní cíl, kterým je Hincovo pleso a nad ním se tyčící Koprovský štít. Ráno se ještě loučíme se dvěma členy výpravy, Tomášem Č. a Tomášem S. jelikož dnes večer nastupují v práci na noční směnu. Nedá se nic dělat a tak po snídani sedáme do auta v pěti lidech a vyrážíme směr parkoviště pod popradským plesem, odkud vede asfaltova cesta až ke zmíněnému plesu. Po příjezdu na parkoviště nás místní výběrčí posouvá výše na lepší místo. Pravda nebudem muset šlapat tolik metrů navíc. Parkuje se zde souběžně po okraji cesty. Na poslední chvíli si všímám nebezpečného kamene vystupujícího na okraji cesty ze země, kterým bych si nenávratně mohl poškodit spodek motoru. Tipujem kolik asi aut z tohoto místa nakonec vůbec neodjelo je už pěkně odřený. Berem vybavení a vyrážíme asfaltovou cestou nahoru k dnešnímu prvnímu bodu kterým je popradské pleso. Počasí přeje, nad námi nádherně modrá obloha, teplota ideální kolem 20 C. Procházíme opět částečně poničeným lesem, který zde zbyl po ničivé vichřici. Cesta je příjemná a po chvílí se již ocitáme pod zmíněným plesem. V dáli pozorujem několik jedinců, kteří pravděpodobně bivakovali pod skalisky na jednom z místních svahů. Zdá se, že se připravují na sestup nebo budou šplhat nahoru po svahu?

K plesu hnedka z rána nejdem. Na rozcestí volíme navazující stezku směr Hincovo pleso či Koprovský štít. Stoupáme chodníkem vedoucím mezi kosodřevinou nejdříve jen mírně nahoru ovšem od rozcestí vedoucího směr chata pod Rysy se začíná svah pozvolna zvedat. Křížíme nádherný potok a pak pozvolna nahoru kolem "rozprávkové lůky" obydlené místními svišti, ovšem v tuto dobu si pravděpodobně užívají klidu někde v hloubi svých obydlí, takže žádného zde nevidíme. Říkám si jaké tady mají kouzelné místo a vůbec se nedivím, že zde pobývají. Neustálé stoupání nám odhaluje nádherné pohledy na stezku vedoucí směr Rysy a okolní majestátně se tyčící vrcholky. V dáli pozorujem několik turistů stoupajících vzhůru k chatě. Přesně na ta místa kam jsme se při posledním pokusu před třemi léty nedostali. Tehdy jsme před závěrečným stoupákem zhruba ve výšce 2100m.n.m. chytli bouřku se silným déšťěm a museli se vrátit, navíc všude bylo ještě dost sněhu. Zdolání tohoto úseku nás tedy čeká někdy příště. Tehdy jsme mohli nahlédnout opačným směrem k Hincovému plesu což nás uchvátilo natolik, že dnes volíme právě tento směr a ani na okamžik nelitujem. Každým krok směrem nahoru nás příjemně překvapuje, jsme udiveni okolním prostředím. Spousta jarní zeleně, květin a zajímavých skalních balvanů v kombinaci s živými tvory z tohoto místa dělají zvláštní oblast působící velmi klidným dojmem. Stoupání ovšem pokračuje a zdá se, že je takového schodišťového charakteru s tím, že se jednotlivé stupně pomalu zmenšují až se stuzka změní na rovinatou a dovede člověka kolem horského potůčku vytékajícího z plesa až k proslulému jezeru, které je největším nejvýše položeným v celých Tatrách. Leží tedy ve výšce nějakých 1966m.n.m. a zároveň jeho hloubka dosahuje dokonce kolem 53m. Projet se na loďce po takovém jezeře by byl dalším stupněm zajímavého zážitku na tomto místě. Ovšem oblast je chráněna tím nejvyšším stupněm takže vše co se tady děje je pečlivě hlídáno.

Dopřáváme si chvilky odpočinku. Využívám situace, vytahuji vybavení a pořizuji několik snímků nejen místních rostlin, balvanů, ale i celého údolí. Zde by člověk mohl trávit hledáním vhodných míst ke zvěčnění dlouhou dobu ovšem pro nás je čas pobytu na těchto místech omezen. Po krátké svačině volíme další cílové místo naší výpravy, kterým se stává průsmyk před závěrečným výstupem na Koprovský štít. Obloha se nám začíná trochu zatahovat a tak postupujem výše s mírnými obavami. Po zdolání několika výškových metrů se můžeme kochat různými pohledy na celou oblast plesa. Nádhera. Pod tím Hincovým je o několik výškových metrů níže položené ještě jedno pleso menší a tak trochu opomíjené. Stoupání k průsmyku je jak obvykle v tatrách hodně prudké a nám nezbývá než se škrábat množstvím serpentýn pomalu nahoru. Nahoře je krásný výhled na doposud námi nespatřenou západní stranu tater. Zde se nám otevřel nádherný pohled na strmé svahy Koprové doliny s turistickým chodníkem, pozvolna mizejícím někde v dáli. U rozcestníku pořizujeme společný snímek a tak trochu váháme jestli pokračovat dál jelikož nad námi to už nevypadá moc dobře a schovat se zde není kde. Mračna nad námi vypadají opravdu hrozivě, k tomu se objevuje i pár kapek deště. V této chvíli opravdu váháme a sledujeme chování i ostatních odvážlivců směřujících na vrchol. Někteří volí cestu ústupu, ale většina pokračuje i přes nepřízeň počasí nahoru k vrcholovému bodu. Nakonec nás přemáhá chuť dostat se výše a tak vyrážíme skalnatou hezky vyšlapanou stezkou směrem nahoru. Dle upozornění místních znalců je poslední úsek za mokra trochu zrádný. Skály celkem kloužou což by mohl být trochu problém při případném rychlém sestupu. K vrcholu je to již jen cca 40min chůze, výstup je příjemný a pohledy nezapomenutelně dokrášlují bouřkové mraky blížící se ze severo-západu. Vytvářejí nad skalisky úžasné obrazce a v kombinaci se svou rychlostí jakoby chtěly demonstrovat svojí nekompromisní sílu. S pláštěnou v ruce sedáme na jednom s vrcholků nedaleko hlavního štítu. Dál vzhledem k vývoji počasí nepokračujem. Místo byť nedaleko vrcholu je pro nás dostatečnou odměnou za náš dosavadní výkon. Stačíme i zde trochu posvačit, udělat společný snímek, trochu se pokochat pohledy na okolní vrcholky, pocítit majestátnost tohoto prostředí a zamyslet se nad samotným bytím. Příroda je ovšem i pro člověka nekomtromisní, musíme s ní zejména teď počítat a tak po dalších několika kapkách deště ustupujem do nižších výšek.

Naštěstí se jedná opět o planý poplach a tak pláštěnky mohou zůstat v batozích. Cesta zpět je již mnohem rychlejší. Sestup k průsmyku, serpentýnami dolu k plesům a pak pomalu k plesu popradskému. Cestou Radek objevuje v dáli pasoucího se kamzíka a tak na chvíli sedáme a pozorujem jeho chování. Je vidět, že během dne mezi zvířaty zde panuje klid a pohoda ovšem proč na tomto místě byl zde sám je pro nás dodnes záhadou. Ikdyž se schyluje k dešti cestou potkáváme k mému nepochopení i mladou rodinu s miminkem směřující nahoru k plesu. Mlčky jim přeji ať se jim povede výlet suchou nohou až k plesu, protože opravdu stojí za to a my pokračujem v sestupu. Za nedlouho se ocitáme zpět na rozcestí Rysy/Hincovo a připojujem se ke skupince pladých turistů sestupujících stejným směrem. Po příchodu k popradskému plesu jsme rádi, že pláštěnky nebylo potřeba nakonec oblékat protože situace byla opravdu na hraně. Sedáme na venkovní terase chaty a zdá se, že na naše již oblíbené místo z minulých výprav a užíváme si klidného prostředí pohledm na pleso, turisty stoupající serpentýnami k sedlu pod Ostrvou a vzpomínáme na zdolávání tohoto úseku v minulém roce. Tehdy nás nahoře chytl silný déšť a my se museli z vrcholu vracet zpět dolů. Tehdy to byl zdá se tréningový výstup. Po chvíli odpočinku vyrážíme ještě na místní symbolický hřbitov věnovaný obětem tater. Zde se má člověk alespoň an chvíli možnost zamyslet nad sílou hor a křehkostí lidského bytí. Mlčky pozorujem a čteme jména na místních pamětních tabulích. Často zde nacházíme i známá jména. Jsou zde pomníky opravdových milovníků hor, kteří se pouštěli do boje s místními stezkami stejně jako my, ale stali se obětmi nenadálých situací.
Po návštěvě hřbitova nás už čeká jen méně náročný sestup k parkovišti, zanedloho jsme zpět na chatě, ve svém výchozím bodě, a zhodnocujem již ssvé zážitky. Zítra odjíždíme a tím pro nás návštěva tater pro tento rok končí. Loučíme se s vrcholky a ostatním návštěvníkům přejem šťastný návrat ve zdraví a hezké počasí.